10.4.1916 Kralupy nad Vltavou – † 7.8.1942 Berlín-Plötzensee
Po maturitě v roce 1935 nastoupil vojenskou prezenční službu v Kutné Hoře, odkud v hodnosti podporučíka odešel do vojenské akademie v Hranicích. Po vyřazení byl 1. října 1937 přidělen jako poručík telegrafního praporu č. 4 v Prešově, kde jej zastihl jako velitele roty 15. březen 1939.
Po návratu do Brna se zapojil do odboje v Obraně národa (Zemské velitelství) ve spolupráci s dalším odborníkem na radiotelegrafii Petrem Kamanem. Jako telegrafista sestrojil několik přenosných vysílacích i přijímacích stanic, s nimiž se pokoušel udržovat spojení s pražskými odbojáři (neúspěšný pokus na počátku října 1939, počínaje 18. říjnem se mu podařilo ve třech dvoudenních intervalech navázat spojení pomocí Q kódů). Po válce uváděné informace o spojení se zahraničím (Anglie, USA) neodpovídají skutečnosti.
Po vyzrazení organizace na podzim roku 1939 byl ve svém bytě na ulici Smetanova 51 (dnes Jiránkova) 3. prosince 1939 zatčen, vězněn v Brně na Špilberku, poté v Sušilových a Kounicových kolejích. Odtud byl 6. července 1940 převezen do Vratislavi, v lednu 1941 transportován do Wohlau, odtud do Neumünsteru, v březnu 1942 převezen do Berlína-Alt Moabitu. Dne 31. března 1942 vynesl lidový soud rozsudek trestu smrti „pro velezrádnou účast na tajné organizaci proti Německé říši a proti řádu, zavedenému v česko-moravském prostoru“ a pro tajné vysílání, což bylo i veřejně plakátováno. Rozsudek byl vykonán v Berlíně-Plötzensee 7. srpna 1942.
Matka Anna podepsala životopis syna, datovaný v Brně 10. prosince 1945, příjmením Štolzová. Ve strojopisu je příjmení Štolz přepsáno na Štolc a v této podobě je uváděno i v literatuře. (Soudíme, že zde došlo k záměrnému počeštění příjmení, jak se dělo po druhé světové válce v řadě jiných případů).
Zdroje
Encyklopedie města Brna